Úvod > Komiksy :) > Nová naděje > 1. série > 1.díl- První krůčky

1.díl

První krůčky

Bylo to včera co jsme s taťkou oknem pozorovali první sněhové vločky jak tichounce padají na zem. Říkal mi: Tess pamatuji si na tvé první krůčky, na tvé první slovo na tvůj první školní den a pevně věřím že se dočkám i tvé svatby a mého prvního vnoučka či vnučky. I tyto vločky mají svoje první krůčky, porvé dnes padají na zem. Ahoj já jsem Tess Mongraithová a do dnešního rána jsem žila se svým otcem. Neměla jsem to lehké, víte? Od mýh pěti let mne vychovával táta. Pamatuji si na poslední den co jsem svou matku spatřila. Byla zima jako dnes, ale na zem dopadalo už jen pár vloček, do rána se táta s mámou hádali. Bylo sedm hodin a já snídala na gauči cornflaiky s mlékem a pozorovala jak mrazík kreslí na okna překrásné ornamenty. Náhle matka s křikem a kufry vyběhla z domu a nasedla do své béžové škodovky. Když jsem se vrátila s Kath ze školy seděl táta na gauči a v ruce držel telefon, pod očima měl kruhy a bylo vidět že brečel. Poprosil nás abychom si sedli naproti němu, že nám musí něco důležitého sdělit. Rozpovídal se o tom jak se s mámou hádali a jak odjela. Prý dostala v zatáčce smyk a její auto vyjelo z dálnice rovnou do stráni. Máma to prý nepřežila. Kath chvíly smutně koukala oknem na příjezdovou cestu, jako by doufala že máma přijede. Víte ono to bylo tak, já jsem mladší a bojovnější typ a více jsem si rozumněla s tátou,ale Katharine byla dívka tělem i duší a vycházela pouze s mamkou. Najednou se Kath velice rozbrečela a rozeběhla se rovnou do zahrady. Já Kath moc brečet nevidím, víte pro ní je pláč důkaz toho, že dívky jsou křehké jako špejle a ona proti tomu s mamkou bojovala, ale tento den plakala jako nikdy před tím. Tatínek ji šel utěšit a já jsem se dala do pláče, sice ne jako Kath , ale byla jsem smutná. Nikdy jsem si nepomyslela jak je těžké přijít o někoho koho jsi miloval. Měli jsme fenku Lindu která měla štěňátka odjela s mamkou a ona a štěňata to nepřežila, až na jednu malou fenku, proto jsme jí daly jméno Lucky. Lucky byla připomínka na mamku, já jsem se o ni pečlivě starala, ale Kath ji nenáviděla, myslela si totiž že ona je příčinou smrti její matky. Dnes ráno jsem šla vzbudit svého tátu, ale on už se neprobral, jak říkali lékaři: došel na konec své cesty. Poté jsme hned odjely na jeho pohřeb a domů jsme se vracely já celé od pláče unavená a Kath smířená se situací.

Stála jsem před naším domem.Porvé tam půjdu bez svého otce. Bude tam smutno a samota. Kath otevřela dveře a povídá : Tak jdeš prosím tě?? Ne promiň ale nemohu. nemohla jsem se vrátit domů, něco mne odpuzovalo. Kath šla dovnitř ale Lucky zůstala stát přede dveřma a čekala až půjdu s ní. Já ale nešla. Přišla jsem k ní pohladila ji a řekla jsem běž si lehnout dnešek byl pro nás obě velice těžký, já se teď vydám ještě jednou na hřbitov za taťkou, abych mu tam položila své slzy, jako důkaz jak moc mi bude chybět.

Lucky místo toho aby šla dovnitř šla ke mě a olízla mě,zavrtila ocáskem a její hebounká srst mi zajela do rukou. jako by říkala ne já půjdu s tebou. Tak dobře řekla jsem a upnula vodítko lucky kolem krku a vydali jsme se na cestu.

Cesta byla nemilosrdná a mne za chvíly záblo celé tělo, ale byla jsem rozhodnutá. Celou cestu jsem plakala a Lucky mne utěšovala otíráním se o mou nohu a ruku a klidným přívětivým kňučením.

Cesta za to stála byly jsme tam asi dvě hodiny a já povídala a plakala u hrobu svého taťky. Po dlouhé době jsem zavolala taxík a jeli jsme domů.

Když jsme se vrátili domů tak jsem Lucky vykoupala, vyfénovala, učesala a šly jsme spát.

Noc byla krásná a na náš domek napadlo víc a víc sněhu až byl pokrytý celý ve sněhové peřině.

Katharine se ráno vzbudila brzy, asi nebyla unavená jelikož s námi nešla navštívit tátu. Sedla si a dala si snídani.

Poté se vydala do města vyhledat si novou práci. Víte ona si vydělávala pouze po barech prací barmankou. Já jsem učitelka a už na šesté úrovni. Jsem učitelka na střední škole a mám velice hodnou a klidnou třídu.

Jela taxíkem a cesta ji stála moc peněz.

Byla na třech pohovorech, ale nejvíce jí sedla novinářská práce, která také hodně vydělávala a tak ji nakonec Kath vzala. Když se Kath vrátila domů a převlékla přišla za mnou do obývacího pokoje a vypadalo to že nemá zrovna dobrou náladu, kdyby byla smutná kvůly otci nic neřeknu, ale to co mi právě řekla mne chytlo za srdce. Zbav se toho psa, když už tu není ten tvůj blbý otec který by za ní stál. Já bch nejradši toho psa hned vzala a vyhodila z okna, ale ty máš na zbavení toho psa týden. Ta mne tak naštvala.

Pojď sem pobídla jsem Lucky když Kath odešla vařit snídani. pohladila jsem jí po její hebounké a dlouhé lesklé srsti a řekla: Já se tě nikdy nevzdám holka ty jediná mne držíš v každé situaci, ale sestra tě nemá ráda, ale mě je to fuk nejseš její aby s tebou mohla takhle zacházet a se mnou taky neboj vše dobře dopadne.

Kath byla naštvaná ale ne tak jako já šla vařit snídani, vafle, ale i ty spálila jako květinu našeho přátelství.